Filip Černý
Tvorba — obraz, iluze a materiál
Malba Filipa Černého zkoumá, jak se známý motiv mění v obraz. Krajina, tělo, zátiší či interiér mohou zůstat čitelné, ale mění se jejich prostor, měřítko i vztah k ostatním částem kompozice.
Ikona a její přepis
V cyklu Madonamie se tradiční motiv Madony s dítětem střetává s rastrem a ornamentem. Petr Vaňous v A2 (2006) sleduje i používání počítače při přípravě kompozice. Vztah malby a digitálního obrazu tak má v Černého tvorbě delší historii než současná debata o generované vizualitě.
Videoart a Jízda
Videoart (GHMP, 2009) přenáší do malby zkušenost filmového diváka; obraz může působit jako záběr nebo fragment děje. Jízda (2012) pracuje s pohledem z automobilu. V katalogovém výkladu Petra Vaňouse dostává čelní a zpětný pohled odlišnou časovou funkci: očekávání se potkává s pamětí.
Terezie Zemánková: Videoart stříkaný a malovaný — A2, 14/2009Petr Vaňous: Jízda — katalog / catalogue, Galerie kritiků (2012)
Od optického prostoru k povrchu
Schrödingerova pata (2018) a Románové řezy (2025–2026) rozvíjejí fragment a nejednoznačný příběh. OFFLINE_CUT (GASK, 2026–2027) klade vedle hladké malby prostorové skladby a obrazy podle LiDARových skenů. V tomto srovnání lze sledovat trvalé téma: vztah obrazové konstrukce a fyzické zkušenosti.
Galerie Václava Špály — Filip Černý (2018)Galerie umění Karlovy Vary — Románové řezy (2025–2026)Veronika Marešová: OFFLINE_CUT — GASK (2026–2027)