Filip Černý
Malířská iluze a povrch obrazu
Malba Filipa Černého rozehrává napětí mezi optickou hloubkou a skutečným povrchem. Rozostření, ostrý obrys a hmotný tah barvy určují, co se divákovi jeví jako prostor a kdy se tento prostor znovu obrací v plochu. Airbrush je jedním z prostředků této proměny.
Rozostření a stopa štětce
Terezie Zemánková v recenzi Videoartu v A2 (2009) popisuje střídání rozostřeného nástřiku a expresivního rukopisu. Změna techniky zde proměňuje diváckou pozici: přesvědčivou iluzi prostoru může přerušit stékající barva. Malba současně vytváří scénu a ukazuje vlastní vznik.
Terezie Zemánková: Videoart stříkaný a malovaný — A2, 14/2009
Šablona a proměnlivý prostor
Petr Vaňous v textu ke Čtyřem denním dobám (2021) rozlišuje nekontaktní skvrnu, obrys vymezený šablonou a fyzicky přítomnou barvu. Jejich souhrou se prostor zplošťuje nebo prohlubuje. Prostorovost obrazu tak nevzniká samotnou přesvědčivostí iluze, ale vztahem odlišných malířských stop.
Digitální předloha a fyzický obraz
Katalog Jízdy (2012) spojuje proměny krajiny s rychlostí a se zkušeností simulovaného pohledu. V OFFLINE_CUT (2026–2027) Veronika Marešová naopak zdůrazňuje napětí mezi hladkou airbrushovou malbou, datovým záznamem prostoru a reliéfní skladbou. Nástřik a materiálový zásah se tak stávají dvěma různými způsoby, jak zkoumat tentýž problém vidění.
Petr Vaňous: Jízda — katalog / catalogue, Galerie kritiků (2012)Veronika Marešová: OFFLINE_CUT — GASK (2026–2027)